Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
Sázava a Žďár nad Sázavou

Projít Samařskem (Miki Erdinger)

Projít Samařskem…

Bylo jednou jedno území a v něm žili lidé, které ostatní národy kolem neměly v lásce. I takto bych mohl začít vyprávění o území Samařska, které na přelomu našeho letopočtu, v době Ježíše Krista, leželo mezi Nazaretem – místem Ježíšova bydliště - a Jeruzalémem, hlavním městem židovského náboženství. Bylo to až divné území, plné různých ras, náboženství, odpadlíků od židovství, respektive v očích židů z Jeruzaléma jakýchsi nepovedených židovských věřících, kteří měli stejné kořeny, vyznávali stejného Boha a měli stejný náboženský základ, ale v očích pravověrných židů byli, řekněme, nedostatečně věřící. S nimi tam žili další všemožní bezbožníci a židé se území vyhýbali. A to tak výrazně, že si raději zašli delší kus cesty kolem, než aby museli projít Samařskem.

Úplně stejně bych mohl dnes začít vyprávět o mnoha místech, o mnoha společenstvích, o mnoha skupinách lidí, kteří jsou v očích většinové společnosti v opovržení a kterým se vyhýbáme - raději si zajdeme, než abychom se s nimi setkali.

Bylo jednou jedno ghetto…, byla jednou jedna vyloučená lokalita…, byla jednou jedna velká zahrada kolem mešity…, byla jednou jedna ubytovna pro uprchlíky…. A tak bych mohl pokračovat dál. Takových Samřsk bychom dnes našli mnoho. A těch, co se chovají stejně jako pravověrní židé před dvěma tisíci lety, by byly zástupy.

Ale stejně jako máme v Bibli tyto obrazy o stavu společnosti, máme v ní i inspiraci Ježíšem Kristem, jak uchopovat svůj život a kudy v něm jít a jak taková místa přijímat. Ježíš jde v životě mnohdy proti proudu. Ježíš nejde někudy okolo s davem, ale jde přímo, i skrze různá Samařska. Ať jde o chvíli, kdy nejen prochází tímto územím, ale dává se i do řeči s místní ženou, nebo ať jde o podobenství, kdy obyvatel Samařska zachrání život zbitému u silnice. Ukazuje nám, že předsudky a veřejné mínění nejsou vždy proudem, který by nás měl unášet a podle jehož názoru bychom se měli rozhodovat. Naopak, mnohdy je třeba jít proti proudu davu, abychom ukázali, že není žádné zapovězené Samařsko v našem životě.

Ono totiž obrazné projití Samařskem může být symbolikou i naší životní cesty. Možná se někdy bojíme procházet pomyslnými Samařsky. Snad se někdy bojíme toho, co je cizí, co je jiné, co je odlišné od naší víry, od našeho stylu a pojetí života. Co je jiné od naší mentality. Snad někdy nechceme jít v životě cestou, kterou moc neznáme, o které panují předsudky, nebo to prostě není v módě. Člověk pak možná vypadá podivně v očích společnosti, ale může to být cesta, kudy nás chce vést Bůh. Ježíš nechodil tudy, kudy to vyžadovali lidé, Ježíš chodil tudy, kudy ho vedl Bůh. Ježíš nekonal tak, aby se zalíbil lidem, ale aby se zalíbil Bohu. A proto i naše životní cesta by měla tu a tam procházet místy, které se sice nenosí u lidí, ale kde může skrze nás Bůh působit. Procházet Samařskem neznamená procházet jím jen geograficky a fyzicky, ale také setkat se s odlišností, nevynechat ty, kteří se nám na první pohled nelíbí, nevynechat ty, které ostatní odsuzují. Znamená to jít někdy trochu do neznáma, znamená to nebýt exkluzivním společenstvím ať již občanů, nebo křesťanů a hrát si na vlastím písečku, ale umět se otevřít, umět i přes udržení své tradice a svých hodnot naslouchat těm, kteří jsou odlišní. Prostě jít tak trochu proti většině. Nejít někudy okolo, ale jít přímo, vstříc jinakosti, vstříc odmítaným a zavrhovaným.

A snad právě při překročení předsudků se nám otevřou nové obzory, nové informace, nové možnosti a nová obohacení. A snad i ve zkušenosti s odlišností si můžeme utvrdit svou identitu.

Zvláště kvůli mediálnímu obrazu jinakosti se dnes mnohého bojíme. Ale kolik strachu máme díky osobní zkušenosti a kolik jen díky tomu že „někdo“ povídal. Kolik z nás má osobní negativní zkušenost s někým „ze Samařska“? Odlišnosti kulturní, sociální, náboženské nebo historické nemohou být překážkou pro mezilidský vztah. Zavrhování druhých jen pro jejich původ nebo přesvědčení je znakem sociální nedospělosti, která nás každého tu a tam přepadne. Ale jsme-li ukotveni ve své víře, ve svém sociokulturním směru, ve své společnosti, pak není důvod bát se procházet Samařsky a s jejich obyvateli budovat vztah. Pak je na místě Ježíšova cesta přímo, vstříc druhým, ať jsou odkudkoliv.

 

Aktuálně

Loučení se školním rokem

Českobratrská církev evangelická vás zve na Loučení se školním rokem.

Sborové akce červen 2020

Kalendář sborových akcí červen 2020.

Setkání ke Dni Země

Farní sbor v Sázavě vás zve na setkání ke Dni Země.

Kázání 3.5.2020

J 15, 1-8 RATOLESTI NA VINICI PÁNĚ

Odkazy