Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
Sázava a Žďár nad Sázavou

Sk 9,1-19 (Miki Erdinger)

Sestry a bratři,

když bychom byli na filmovém festivalu a chtěli udělit cenu za nejlepší výkon v hlavní roli v nějakém filmu, který by byl na motivy přečteného textu ze Skutků, asi bychom si nejvíc lámali hlavu nad tím, kdo je tam ta hlavní role. Saul, známější jako apoštol Pavel, nebo Ananiáš. Velká postava první církve, prožívající totální životní obrat, nebo téměř neznámý muž, který dostává až absurdní úkol od Krista. Ten, který potřebuje pomoci, nebo ten který pomáhá? Zdálo by se, že hlavním aktérem je Saul. Příběh o zásadní proměně člověka. O tom, jak Kristus a setkání s ním proměňuje životy, jak ukazuje správnou cestu, jak u Krista není nic nemožné.

Postava Saula by tedy klidně moha být hlavním hrdinou. Doposud jsme o něm moc nevěděli. Víme, že když byl kamenován Štěpán, byl to Saul, který držel kamenujícím kabáty a celou věc sledoval. A na úvod textu dnes čteme, že byl takovým antikřesťanským Hujerem. Aktivně si vyžádal povolení od velekněze, aby mohl pronásledovat křesťany a přivádět je před soud. Jeho horlivost proti křesťanům byla až obdivuhodná a postupně rostla. A byl svědomitý. Ten Saulův postup není nic, co bychom běžně neznali. Ať pozitivně nebo i negativně to můžeme vidět i kolem sebe či u nás samých. Nejdřív k něčemu mlčíme, pak to schvalujeme a nakonec se aktivně zapojíme. A tak Saul je v tuto chvíli nejzapojenější. Řekli bychom, že byl až zaslepený v touze přivádět následovníky Krista za jejich víru před soud a stal se jedním z nejznámějších pronásledovatelů. Nyní míří do Damašku, aby přiváděl lidi v poutech do Jeruzaléma. Nepronásleduje Krista, ale jeho následovníky.

A najednou bum, a vše je jinak. Saul zůstává oslepený ležet na zemi. Ten zaslepený je teď oslepený. A Tváří tvář Kristu zjišťuje, že pronásledováním Kristovců pronásleduje Krista. Nevidí nic, jen slyší, jak k němu hovoří Kristus. Dostal se do chvíle, kdy věci kolem jakoby nebyly a jediné co zůstává, jsou Kristova slova přinášející útěchu. Vše lidské není vidět, jen Kristův hlas zní. Že by i určitá jistota pro naše životy? I když vše lidské mizí, ztrácíme to, co jsme viděli, Kristův hlas zní i do lidské oslepenosti nebo zaslepenosti.

Saul Přestává vidět všechny ty lidi, které chce pronásledovat, přestává vidět okolí, přestává vidět ty, kterým do rukou chce křesťany vydat. Nevidí nic, jen slyší Kristovo vyslání. Snad vidí Boží milost a lásku v tom Kristově přijetí. Setkání s Kristem mu mění život. Z mocného pronásledovatele se stává bezmocný člověk. Bezmocný proto, aby se opět, ale jinak, stal mocným. Mění se tak, že z největšího nepřítele se stává jeho největší přítel.

Setkání s Kristem mění život. Člověk začíná vidět jiné hodnoty, začíná vidět jinak lidi kolem sebe, uvěří, že člověk a jeho smrt není to nejvyšší a konečné co je, nachází nové smysly života, odpoutává se od svých zaběhaných pravidel a cílů. Najednou své jednání vidí ve světle víry. Co doposud dělal, může vidět jinak. Může dokonce zjistit, že leccos dělal špatně. V charismatickém prostředí se často setkáme s tím, že Vám lidé řeknou, že uvěřili v úterý ve dvě odpoledne. Skoro jak Saulovo setkání s Kristem – který ovšem nejspíš neuvěřil právě v danou chvíli, ale až později, při setkání s Ananiášem a dalšími křesťany. V našem tradičním prostředí jde spíš o postupný proces přijetí Krista a uvěření. Ale ať je to tak či tak, vždy jde o zlomovou chvíli v životě, kdy může být člověk zmatený, naplněn mnoha otázkami, nejasnostmi, sedící nad pobořeným, doposud stavěným životním domem a hledající kudy s Kristem dál. Saul nejedl a nepil a neviděl, jak byl z toho všeho rozhozený.

A do toho nám na scénu vstupuje druhá postava, možná náš druhý hlavní hrdina příběhu. Téměř neznámý křesťan Ananiáš. Mohli bychom se klidně my všichni s ním ztotožnit. Křesťan z Damašku, který žil celkem běžný život. A najednou k němu Kristus promluví, aby šel k Saulovi a zvěstoval mu, s kým se na cestě do Damašku setkal. A Ananiáš je v tuto chvíli vystaven celkem absurdní situaci. Má jít téměř do jámy lvové. Za tím, který ho dle vyprávění bude nejvíc nenávidět. Trochu nám to připomíná stejně absurdní chvíli, jako když jde David na Goliáše. Vždyť přece Saul je ten, který nejvíc pronásleduje křesťany. Situace je to asi taková, jako kdybychom dnes poslali zástupce romské menšiny k Tomáši Vandasovi, vůdci české neonacistické scény a Dělnické strany, aby mu byl nápomocen. Tak absurdní to je. A Ananiáš se tedy celkem oprávněně vzpírá. Ale nakonec v důvěře a víře, že právě on může být také Kristovým nástrojem, vyráží a přijde k Saulovi, vloží na něj ruce a zvěstuje mu. A nakonec ho i pokřtí. Situace přestává být absurdní.

Není tedy Ananiáš hlavní postavou příběhu? Vždyť bez něj by nebyl Saul Apoštolem Pavlem. Jak obrovskou roli v Božím směřování hraje nepatrný křesťan. Jeden z mnoha učedníků a následovníků Krista. Jeho postava je nádhernou ukázkou toho, jak zásadní roli může hrát každý z nás. Až bych mohl říci: Všichni jsme Ananiáš. Nebo aspoň měli bychom být, nebo nejlépe řečeno: můžeme být. Vždyť každý z nás se svou vírou můžeme být zásadní pro člověka, který hledá, který přijímá víru, který se snaží v tom všem vyznat, neboť je to pro něj nové. Víra není něco, co se jednou utvoří a je to hotové, v ní rosteme postupně, od chvíle, kdy jsme ji přijali za svou a nikdy v ní vlastně úplně nevyrosteme. A tak jak v ní rosteme my a naši spolubratři a spolusestry nám jsou oporou, nebo těmi, kdo nás provází, jsme i my důležití pro ostatní.

To je jedem z důležitých aspektů církve. Vzpomenete si, co společenství sboru slibuje, když je u nás někdo křtěný? Že nově pokřtěnému budeme oporou, že na něj budeme myslet v modlitbách a že mu budeme pomocí na cestě víry. Vlastně říkáme, že chceme být takovými Ananiáši. V církvi jsme si takto vzájemně pomocí, ať jsme farář, presbyter nebo jen občasný návštěvník bohoslužeb. I mě stále formují lidé kolem mě, ať kolegové, nebo ti, které navštěvuji. Mluvit o víře, znamená rozvíjet víru. Nebát se mluvit o své víře se může stát pomocí druhému člověku.

Jsou pak chvíle, nebo lidé, kdy se nám možná až nezdá, že některý z lidí kolem nás mohl uvěřit. Možná najdete ve svém okolí takové, kteří se v době totality na vás dívali skrz prsty kvůli vaší víře a dnes s vámi sedávají v kostele, nebo pějí křesťanské písně. V tomto jsou opravdu cesty Boží nevyzpytatelné a není na nás, abychom posuzovali, čí víra je upřímnější, pravější nebo hlubší. Ale je na nás, abychom přijímali úkol být zvěstovateli a byli otevření pro druhé. Tedy je na nás, abychom byli nástrojem Božím a otevírali brány církve a víry, aby ten práh pro přicházející byl co nejnižší.

Někdy to možná absurdní bude a je. Mě se to stává nejen při bohoslužbách ve Žďárském Batyskafu, nebo i mimo ně, když tam s kamarády sedím na pivu, ale i jinde. Například ve společenství lidí, kteří mají zdánlivě ke křesťanství dost daleko. Spolupořádám jeden velký hudební festival, kam se sjíždí tisíce lidí, zejména punkáčů a potetovaných lidí s lebkami na tričku. A i tam se nebojím jít se svou vírou ven. Když jsme točili dokument o tomto festivalu, otevřeně tam mluvím o své práci o Bohu. A možná to je pro někoho nespojitelné, ale věřím, že i zde mohu být nástrojem evangelia, i zde jsou Ti, kterým mohu otevřít nový obzor života i když se na mě mohou dívat nedůvěřivě.

Bratři a sestry, nevím, kdo je hlavním hrdinou našeho biblického oddílu. A jelikož nejsem divadelní publicista ani člen poroty, nemusím se tím vůbec zabývat. Důležité je si uvědomit, že každý z nás, ať synodní senior, děkan teologické fakulty, farář, presbyter, ten kdo uklízí kostel, chystá květinu, nebo je nápomocen druhému člověku, všichni jsme božími nástroji a nikdo není víc nebo méně v očích Božích. Bůh nás vysílá k tomu, abychom pracovali na jeho díle, abychom byli svědky i snad v těch nejabsurdnějších situacích. A tak jak dal sílu Ananiášovi, tak dává sílu i nám, když nás staví před úkoly, které se zdají být nepřekonatelné.

Tak sestry a bratři jděte, a služte Pánu s radostí. Každý z nás je k tomu obdarován. Amen.

Aktuálně

Loučení se školním rokem

Českobratrská církev evangelická vás zve na Loučení se školním rokem.

Sborové akce červen 2020

Kalendář sborových akcí červen 2020.

Setkání ke Dni Země

Farní sbor v Sázavě vás zve na setkání ke Dni Země.

Kázání 3.5.2020

J 15, 1-8 RATOLESTI NA VINICI PÁNĚ

Odkazy