- Úvod
- O sboru
- Historie sboru
HISTORIE SÁZAVSKÉHO SBORU
Toleranční patent byl vydán 13. října 1781.
V roce 1783 bylo v okolí Sázavy asi 131 osob evangelického vyznání. To bylo málo pro vytvoření samostatného sboru, a proto se věřící nekatolíci připojili k církvi evangelické augsburského vyznání v Krucemburku. Luterské obřadnictví v této církvi nebylo sázavským reformovaným evangelíkům (tzv. helvítům) blízké, a proto se spojili s hornokrupskými a v roce 1784 vytvořili samostatný reformovaný sbor v Sázavě. Horní Krupá se stala filiálkou tohoto sboru.
Okamžitě se snažili zístkat povolení pro stavbu modlitebního domu. Stavba byla zahájena 15. července 1785 a dokončena byla 13. října téhož roku, tj. za pouhé tři měsíce. 20. listopadu 1785 pak byla první sázavská modlitebna vysvěcena.
Modlitební dům byl bez věže a s malými okny, s vchodem z polí, jak nařizovaly tehdejší předpisy. Jen půdorys byl díky benevolenci vrchnosti z Polné více podoben kostelu než stodole: je zvláštností místního kostela, že jeho čelní stěna (apsida) je půlkruhová. Střecha byla kryta šindelem, na podlaze byla kamenná dlažba.
Věž byla ke kostelu přistavěna až o 100 let později, v roce 1885. A protože ze stavby zbylo ještě asi 100 zlatých, byl opraven vnitřek kostela, rozšířen hřbitov a postavena márnice. Zvony byly zakoupeny ještě před stavbou věže z Černilova a staly se důvodem pro stavbu věže.
Již roku 1790 si sbor postavil církevní školu, která byla nejstarší evangelickou školou na Vysočině.
V roce 1848 byla v Sázavě postavena evangelická fara. Do této doby bydleli kazatelé (tehdy se říkalo duchovní správci) v podnájmu u svých farníků.
Sbor v Sázavě měl od tolerance do dnešních dnů 18 kazatelů:
| 1. |
Jan Bodnar
|
1786-1787 |
Maďar z Uher |
| 2. |
Mikuláš Toronay
|
1787-1791 |
Maďar z Uher |
34 let byl sbor i hornokrupská filiálka bez faráře. Jedenkrát za šest neděl vykonal služby Boží administrátor z Nového Města nebo z Německého (dnes Sněžného), křty a pohřby vykonával kazatel církve a.v. z Krucemburka, nebo okolní katoličtí faráři.
| 3. |
Aron Stettinius
|
1825-1827 |
|
| 4. |
Josef Esteřák
|
1827-1874 |
pohřben v Sázavě |
| 5. |
Jan Mareš
|
1870-1899 |
pohřben v Sázavě |
| 6. |
Čeněk Fiala
|
1900-1902 |
|
| 7. |
Jakub Caha
|
1903-1924 |
|
| 8. |
Josef Marek
|
1925-1929 |
pohřben v Sázavě |
| 9. |
Emil Pokorný
|
1929-1943 |
pohřben v Sázavě |
| 10. |
Václav Kejř
|
1947-1949 |
administrátor, vypomáhal Josef Jirků (pohřben v Sázavě) |
| 11. |
Bohuslav Teplý
|
1944-1947 |
|
| 12. |
Vladimír Doule
|
1949-1970 |
pohřben v Sázavě |
| 13. |
Jan Čapek
|
1971-1989 |
|
| 14. |
Jan Svoboda
|
1990-1991 |
|
| 15. |
Jan Široký
|
1991-2007 |
|
| 16. |
Petr Gallus
|
2007-2016 |
|
| 17. |
Michael "Miki" Erdinger
|
2012-2018 |
seniorátní farář pro Sázavu a Žďár |
| 18. |
Alžběta Hatajová
|
2017 dále |
|
Horní Krupá byla filiálkou sázavského sboru. Měli jsme společné kazatele až po Josefa Esteřáka. Za jeho působení si hornokrupští postavili v roce 1867 kostel a v roce 1869 získali svého vlastního faráře - Františka Smetánku. Vznikl tak samostatný sbor se sídlem v Horní Krupé.
Sázava měla a má kazatelské stanice: V roce 1919 vznikla KS ve Ždáře na Moravě, 1941 v Polné a 1942 v Přibyslavi. KS Polná přešla v roce 1962 ke sboru v Jihlavě.
Pro kazatelskou stanici ve Žďáře n.S. zakoupil sbor díky velké obětavosti členů v roce 1958 dům na náměstí (v přízemí byla lékárna, v 1. patře modlitebna). Tento dům byl po roce zestátněn a církev zde byla pouze v nájmu. Když byly domy v horní části náměstí bourány, zakoupil sbor rodinný domek v Husově ulici, který byl brigádnickou pomocí přestavěn na modlitebnu. Modlitebna byla slavnostně otevřena 30. dubna 1978 a kazatelská stanice ji užívá dodnes jako sborový dům.